Anča měla všude piercing, protože tenkrát milovala Tokio hotel a učitelky jí nenáviděly a ředitelka, ta vodbarvená tlustá blondýna paedr. se sklonem k dekadentnímu výtvarničení ve stylu kluzké hedvábí, bavlna a len v duchu osmdesátých let jí pořád obviňovala z toho, že je satanista.
Jednou jsme šli na třídní schůzku, a protože se na třídní schůzku už jednou předtím propašovalo nějaký dítě od Anči ze třídy, vidělo nás a řeklo všem ostatním dětem ve třídě, že my dva, Aničky rodiče, vypadáme jako technaři, nechápu teda, jak na to to dítě přišlo, asi, že měl Chrudoš mikinku od Vietnamců s kápucou, tak jsem si vzala radši sukni a kabelku a dohodli jsme se, že budeme hodně korektní. Nebo se o to aspoň budeme snažit.
Matykářka řikala, že je Anča na pětku a ten piercing do toho! A že kdyby se radši učila než se tak nevkusně malovala, oblíkala a česala. A my dva, jak jsme byli oba děsně rozumný a korektní, tak jsme začali reagovat. Chrudoš řek, že to malování Anče zabere fakt hodně času, že to jako oba víme a že jí to dá pěkně zabrat, než si po ránu vytvoří ten správný koncept, jak vypadat a rozerve si ty správný díry na punčocháčích a narve správný díry na kalhotech, aby to byla správně vyvážená kompozice... a že s tím piercingem je to taky těžký, že my to jako sledujeme a máme o tom dobrej přehled, že v televizi byl jeden chlap, kterej si myslí, že je ještírek a že má pod kůží na čele piercing jako takový dva hrbolky jako dva růžky...Ukazoval jí, kde je přesně na čele má, aby jako byla taky v obraze a pak pokračoval tím, že v Rýmařově, kam jezdíme na chalupu, je taky jeden štír a ten hraje v místní kapele a má tam ten klub pod náměstím a ještě prodává gyros, protože tam je vážně strašná nezaměstnanost, tak ten taky měl dva růžky, ale teď v létě, když jsme ho potkali, tak jsme zjistili, že už je nemá, že už si je asi vyndal...
A já jsem měla pocit, že to není úplně ta správná komunikační lajna, že se to nevyvíjí úplně tím správným směrem, tak jsem do toho rozumně pokyvovala a pak jsem do toho rozumně vstoupila a řekla jsem: Paní učitelko, my jsme oba docela rádi, že se holka s tím piercingem drží ještě celkem při zdi a nemá zatím žádný růžky …
Jak jsem to dořekla, hned jsem pochopila, že můj projekt korektní rodiče je totálně v prdeli ...a že jsme to moc neustáli, že jsme se sice pěkně odprezentovali, ale jako dva totální magoři, jako sjetý technaři v sukni …
Naštěstí jí ale tahle učitelka nikdy nenechala z matyky propadnout a dala jí čtyřku, byla vlastně moc hodná, i když neměla absolutně žádnej vkus, nosila růžový trička a divný kalhoty a nikde žádný šperky ani ozdoby a strašně se potila...
Anička pak řikala, že jestli jí budeme nutit, aby ten piercing dala pryč, tak si nechá dát až jí bude osmnáct na čelo pod kůži né růžky, ale nůžky, my jsme se zděsili a volali jsme: Proboha, Aničko, to ne, neblázni, to by tě přitáhnul každej magnet a ona se tvářila tak, že by jako byla dost nerada, kdybysme toho museli jednou litovat.