EMANCIPACE U NÁS VYPADÁ ASI TAKHLE
Anča řekne, mami, proč fotr ještě neopravil ten vypínač? Já řeknu, no, já nevím, jestli to umí ...Anička řekne, to snad umí každej normální chlap. Já řeknu, no já nevím, jestli je normální. Anička řekne, to ho neomlouvá, já řeknu, no, aby ho to nějak neprobilo nebo nezabilo nebo to nějak nevyzkratoval. Anička se zeptá: Tak proč na to nepozvete elektrikáře, když to neumíte ? Já řeknu, no to bych musela zustat doma z práce a taky by za to chtěl peníze, Anička se teda zase zeptá : Tak proč to neopraví táta? Opravit vypínač snad umí každej normální chlap.(Ona nějak intuitivně zvládá ty asertivní techniky, myslím, že tohle je obehraná deska).
Já na to řeknu: No, tatínek zase umí jiný věci. Anička řekne: Jo? A jaký, jmenuj, to by mě zajímalo. Já řeknu: No třeba umí pěkně, ale opravdu moc pěkně poslouchat Rádio jedna. Anička řekne, hm, to je nám ale hovno platný, když je rozbitej ten vypínač. Já řeknu, nemysli si, on umí ležet a zároveń poslouchat hitparádu na Rádiu jedna, tuhle jsem ho u toho pozorovala. To taky neumí každej chlap, některej umí jen ležet anebo jen poslouchat rádio. Protože - když leží a zároveň poslouchá rádio - tak hned usne.
Anička řekne, děláš si prdel? Já řeknu, jo, dělám si prdel. Anička řekne: To je ale docela smutná prdel, nemyslíš? A já řeknu, jo, je to asi docela smutná prdel, ale tak zase je to aspoň prdel. Anička řekne: Moje psychoterapeutka řikala, že si to děláš sama tím, jak se chováš, takhle to on nikdy neopraví! Já na to řeknu: Moje psychiatrička řiká v zásadě něco hodně podobnýho jako tvoje terapeutka....
Anička řekne:Tak jak to bude s tim vypínačem? A já řeknu: A nemáš ty nějakýho kámoše elektrikáře? A ona řekne, si se posrala, dyť ty sou všichni furt zhulený ! A já řeknu, no, jo, to by asi taky nebylo dobrý, aby se nám tady hrabal v elektrice nějakej tvůj zhulenec. Anička řekne : Jakej můj zhulenec? Já se nekamarádim s žádnejma zhulencema, já jen říkám, že ty elektrikáři, který znám, jsou zhulenci, ale třeba by to uměl opravit von Kunda, ale to by sem zase musel přijít.
A já: No jo no, to by asi musel, když by se díval na ten vypínač. Anička řekne: Když já ho vidím ale vždycky pozdě v noci a už neni uplně při smyslech. Já řeknu, jo jo jasně, to chápu, to by asi taky nebylo dobrý, kdyby se nám tady von Kunda hrabal ve tři ráno v elektrice, to by se táta asi nasral. Anča řekne: Co by se měl co nasírat, když to sám neumí? Já: Tak ale pochop Aničko, že to taky není optimální řešení, aby se tady zlitej von Kunda díval ve tři ráno na náš vypínač. Anička : No to neni, to je fakt. A pak asertvině : Mami a jak to teda bude s tim vypínačem ?
No, jak. Jednou prostě přijdu domu a protože se stane něco v astrálech a Chrudoš dostane duchovní pokyn, tak ten vypínač bude najednou opravenej. Nebo nám ho opraví Lenka z práce, ale budeme to muset nějak navlíknout, aby to nebylo ponižující, třeba že přijde a řekne, jééé Renčo vy máte rozbitej vypínač. Chrudoši, prosím, můžu vám ho spravit? To bys mi udělal hroznou radost, já totiž strašně ráda spravuju vypínače, protože si vždycky vzpomenu, jak jsem slavila desátý narozeniny, měla jsem čokoládovej dort a táta mi poprvé dovolil opravit vypínač a povedlo se mi to líp než bráchovi. Budeme to muset nějak secvičit. Chrudoš pak řekne, ale to jsi nemusela, já bych to opravil klidně sám...
Nakonec vyjde najevo, že vypínač je oukej, ale nemáme dotaženou žárovku jako minule, když byl rozbitej vypínač v koupelně a svítili jsme si tam asi půl roku lampičkou, pak přišel kámoš, utáhl žárovku a bylo to.
P.S. Chtěla bych říct, že 29.4. kromě svatby Williama a Kate proběhla i jiná důležitá událost. Chrudoš vyměnil vypínač. Zřejmě mírně industriální a postfuturistická bohyně Velká Žárovka dala pokyn , něco se pohnulo v astrálech a velké elektrické slunce opět ozářilo náš pokoj Velký Bordel. Chrudoš si přál, abych tuto událost celebrovala. Tak to dělám.