V ócéčku a na balkóně s dvouletým dítětem

Byla jsem s mámou a s Beátou bez kočáru v parku Na Klamovce, tam to ještě celkem šlo, jedinej zádrhel vzniknul, když si Beátka chtěla miminko (živý dítě), se kterym lezla po čtyřech po parku, odnést a ukázat ho babičce, asi si myslela, že je to jako s panenkou, pořád ho nemohla nabrat a odtáhnout, pak ho zkoušela vzít pod krčkem, miminko se začalo bránit, Beátka ho povalila, maminka miminka si ho odnesla a já jsem odvlekla Beátku. To ještě všechno celkem šlo, bylo to docela roztomilý. 

V ócéčku to ale bylo šílený. Nejdřív se válela po zemi, protože nechtěla z mašinky, pak tam jezdila mezi lidma na odstrkovačce, řvala, když z ní musela slézt, abysme vyjely po jezdících schodech, a v posledním patře, kam jsem jí nalákala do mekáče na pití, vjížděla do různejch restaurací a zase z nich vyjížděla, někdy zajela až za bar, tam to otočila a jela zpátky. Pak nás požádala ochranka, aby na tý odstrkovačce po ócéčku nejezdila.
 
Vrchol ale byl, když nám zalezla do výlohy obchodu, kde prodávají hrozně drahý deky a polštáře, měli tam polštáře ve tvaru zvířátek, jeden polštář chytla a odmítala s ním z výlohy vylézt. Nakonec jí teda jedna prodavačka vylákala ven, Beáta s polštářem mrskla o zem a já jsem jí řvoucí vyvlekla z obchodu, asi jsem se ani neomluvila.
V tramvaji už celkem klídek, nejdřív chtěla jezdit na tříkolce, pak lézt po čtyřech a pak to cuklo a spadla na držku a začala řvát.
 
Pak jsme dojely domů, máma si vzala jednodílný plavky s obrovskejma kytkama, Beáta se slíkla donaha, já jsem si úplně vyřízená sundala kalhoty a lehla jsem si na gauč, máma dala Beátě do škopku na balkón vodu a ona se tam koupala. Fakt jak na bíči. A pak mi máma řekla, když jsem ležela úplně vyřízená na gauči a řvala jsem na ní: Jó... jasně, podívám se, jak se Beátka cachtá, hned přijdu, ale dejte mi pět minut...Tak mi máma řekla: Vidíš, já sem ti to řikala, že s ní je to nejlepší doma a už vůbec ne někam s ní chodit bez kočáru. 
 
Dala jsem jí zapravdu, nakonec to byla fakt pohoda, Beáta se polejvala, mě polejvala, máma vytírala vodu na balkóně, aby neprotekla k sousedce pod nima, jedly jsme zmrzlinu, já jsem pila kafe a strašně jsme se smály tomu, že Beáta neříká prsa, ale říká jim pipinky ...
 
Už nikdy, nikdy nebudu dělat správňačku a tvrdit, že to dítě musí taky na chvíli někam ven, protože nemůže strávit dětství na balkónu. Ne, že nemůže! Musí!