Cílem meetingu bylo řešení HR situace a rozsegmentování pracovních celků.
Všichni se posadili do židlí a představili se, Vlasťa Motyčka postavil před stůl prázdný flip chart, rozdal jim všem malé nalepovací papírky a fixy a přivítal je.
Byl vysoký a vypadal mohutně. Možná byl trochu obtloustlý, ale Ája měla pocit, že všichni manažeři dělají nějaký sport, a tak nemohou pod košilí nikdy ztloustnout, Vlasťu Motyčku tipovala na hokej.
Vlasťa se otočil na jednoho ze support managerů a řekl :
Pavel je nabrífovanej od Tomáše, tak začne...
A předal energicky místo před flipchartem. Pavel se postavil na jeho místo a řekl :
Issue pro dnešní meeting je HR situace a rozsegmentování pracovních celků.
Všichni přikývli hlavou.
Ale, řekl Pavel, na naší první schůzce nebudeme ještě přímo řešit tenhle problém. Necháme ho zatím stranou a jak předeslal Tomáš, budeme řešit zcela fiktivní situaci.
Na chvíli se odmlčel.
Cílem dnešního setkání je vybrainstormovat postup, který pak implementujeme jako princip na řešení skutečných problémů. Neberte to prosím jako ztrátu času, jak jsem referoval na minulém brífu HR týmu, zkušenosti z Rumunska a z Albánie ukazují, že model řešení fiktivní situace se nám osvědčil a dokázal ušetřit až 2 miliardy euro v každém ze sledovaných regionů.
Všichni zase přikývli.
Tak do práce. Promnul si ruce.
Naším cílem je najít efektivní a rychlý způsob odchodu. Je to modelový problém. Vybral jsem ho zcela nahodile, pousmál se. Každého z nás se totiž týká a každý na něj má svůj názor.
Obrátil se k tabuli a napsal na ní LEAVE.
Nevím, jestli tomu dobře rozumím, zeptala se Jitka Konečná z oddělení local bussines support, máš na mysli rozpracování té logistické transregionální koncepce?
Ne, ne, řekl Pavel. A jsem rád, že jsi se zeptala. Mám na mysli odchod z tohoto světa, mám na mysli smrt.
Cože? Zeptala se Jitka. Proč zrovna tohle téma?
Protože je to téma, ke kterému máme všichni, co říct. Myslím, že jsem to v úvodu vysvětlil, jak budeme postupovat a proč jsme tady …
Pavlům hlas byl přátelský, ale tón začínal být trochu autoritativní.
Jistě, řekla Jitka, jen mě to překvapilo. Kývla zase hlavou.
A to je dobře, že tě to překvapilo, máchnul Pavel dynamicky rukou a ťuknul přitom lehce do flipchartu.
Přiznám se, že jsem právě na tuhle reakci čekal. Až to někoho z vás překvapí. Děkuji, Jitko.. Ale dáme se do práce. Nejdřív si nadefinujeme situace, kdy k tomu dochází a z jakých důvodů, pak se zaměříme na dobrovolné odchody a způsob jejich provedení z hlediska nákladů, efektivity a image smrti. Souhlasíte s tímto návrhem?
Po všech se rozhlédl a všichni kývli hlavou.
Přihlásil se Ota Dobiáš a řekl, já bych tam Pavle ještě snad navrhnul doplnit z hlediska subjektivního vnímání.
Pavel se zarazil a zamyslel se. Dobře, Oto, ale kam bys to zařadil? Není to zbytečné rozpitvávání problému? Jen tak nadhazuju...
Pak se obrátil zase čelem k ostatním kolegům. Myslíte, že bysme to mohli přiřadit jako podtéma k efektivitě?
Mohli, řekla Ája, protože nevěděla, co má jiného říkat a zdálo se jí, že už dlouho pasivně mlčí.
Takže Alena říká, že mohli, někdo proti? Objel ve vzduchu prstem všechny zúčastněné, všichni souhlasí? Ujistil se ještě. Nějaký jiný nápad?
Jo, myslím, že to tam patří, řekla Jitka.
Určitě to tam patří, řekla Hela, ale jen jako podtéma, do základního schématu bych to Pavle nezařazovala.
Ne, ne, to v žádném případě, jen jako podtéma. Takže souhlas. Subjektivní vnímání smrti jsme přiřadili jako podtéma efektivity dobrovolného odchodu.
Obrátil se na Otu, díky za poznámku Oto.
Ještě někdo něco? Nikdo nic. Tak si zabrejnstormujeme. Jíťo, prosím, čekni nám tajm. A zaťukal si velitelsky na hodinky, které měl na ruce.
Začali psát na nalepovací lístečky. Áju to docela bavilo.
Jako jeden z důvodu dobrovolného odchodu Ája napsala ztrátu zaměstnání. Vstala a přilepila ho vedle stáří, nemoci, emocionální nestability.
Myslíš, že ztráta zaměstnání může být důvod k tak radikálnímu rozhodnutí?
Zeptal se Áji Pavel. Já nevím, jen se ptám, co se na to dívat pozitivně. Může to být naopak úžasný kick off, nastartovat v sobě aktivitu, chopit se nových příležitostí ...
Ája se zarazila. Vzpomněla si na tátu, když ho vyhodili ze slévárny, chvíli přemýšlela, co má říct.
Může to být v jistém smyslu kick off, jak říkáš Pavle, ale někdo to může vnímat i negativně, řekla opatrně. Mám takovou zkušenost.
Dobře, souhlasil Pavel, takže k tomu připíšeme, že pro specifickou skupinou lidí může jako důvod lívu být ztráta zaměstnání. Ája přikývla.
Pak měla ještě nějaké nápady. Navrhla střelnou zbraň.
Ota se zamyslel a řekl, že zbraň má tu nevýhodu, že není lehce přístupná a je drahá z hlediska nákladů.
Hela dodala, že je to spíš mužský výběr na rozdíl od léků, které jsou spíš typicky ženskou volbou, když začal být Pavel trochu netrpělivý, mávla rukou, odhrnula si vlasy z čela a řekla...jen tak brejnstormuju.
Ája pochopila, že slovo brejstormovat znamená jen tak přemýšlím a je dobré to říct vždycky, když člověk začne plácat blbosti.
Takže střelnou zbraň dáme na low position z hlediska nákladů, rozhodl Pavel jako leader skupiny.
A naopak já bych zase tomuto řešení dala prioritu jedna z hlediska image smrti. Navrhla Ája. Rozhodla se, že bude aktivní.
Pavel její lísteček nalepil na prioritní postavení do skupiny image smrti.
Nakonec to Pavel shrnul.
Takže provaz jsme zavrhli jako brutální a taky poměrně těžko implementovatelný z hlediska náročnosti, klade určité nároky na správné technické řešení. Elektrické křeslo by patřilo spíš do dlouhodobých řešení, je to náročné, potřebuje přípravu a jistou kooperaci ze strany státních subjektů, které nemůžeme vždycky ovlivnit. Jako přístupné a rychlé nám vyšly barbituráty.
A co se týká nákladů? Hodil téma do skupiny.
Myslím, řekla Aja, že léky by se mohli uhradit ze zaměstnaneckých benefitů, firma by si je mohla dát do nákladů a odečíst z daní.
Docela se do toho tématu zažrala.
Nevím, jestli je to možné, je to jen takový nápad. Dodala rychle...
Můžeme to zkusit, navrhl Pavel, předáme to HR a právnímu oddělení k posouzení. Necháme si k tomu udělat do příště nějakou rychlou analýzku. A udělal k tomu poznámku.
Pak se všichni rozešli. Vlasťa jim všem poděkoval za aktivní účast a Pavlovi za vedení, řekl, že výsledky zpracují a předají je Tomášovi a určí na section cometee, jaké bude téma další schůzky. Všichni se začali rozcházet na oběd.
Takže dobrou chuť a nezapomeňte ! Čas bude a my nebudem, zavtipkoval na závěr Pavel.
Můžeš ještě na chvilku, zastavil ho Vlasťa.
Takže k těm výpovědím přibalíme nějaký silný barbituráty, řekni Janě, ať něco objedná a přidá to do dárkových balíčků. Náklady hodíme do benefitů třeba jako vitamíny.
To půjde, přikývne Pavel, Jana už to nějak vymyslí.
A zadej to jako quick step, ať neztrácíme zbytečně čas.
Určitě, Vlasťo, hned se zastavím za Janou a sedneme na to.
Takže máme ve všem jasno ? Zeptá se ještě Vlasťa, aby se ujistil, a Pavel přikývne.
A Pavle, řekne Vlasťa ještě než se rozejdou. Dobrá práce ! A trochu ho neformálně poklepe na rameno, řeknu Tomášovi, jak jsi to zvládnul.
Díky, řekne Pavel. Trochu se na oplátku usměje a spěchá v rekreačně sportovním tempu za Janou.