BIOMASA A BENZÍN

Biomasa is coming, Benzin is fucking, not exactly fucking, he is interested in his favorite activity in his lovely masturbation, BUT…

Benzín se tedy věnuje své oblíbené činnosti, masturbaci. Je to elegantně oblečený muž s arogantním úsměvem a posměch i sociální pohrdání vyzařuje nejen z jeho očí, úsměvu ale i z jeho pohybů, má zajímavý parfém. Biomasu zaujme na první pohled, ani ne tak tím, jak vypadá jako spíš tím, co dělá. Biomasa totiž nechápe, že masturbuje. Tento tak dokonalý a arogantní muž má bohužel velmi malý téměř neviditelný penis. Ne, že by Biomasa ještě nikdy neviděla žádné muže, jak masturbují. Ale kluci z její levicové anarchistické skupiny Rudý kámen měli všichni velké penisy, největší ho měl její přítel Hnůj. Biomasa bohužel nechápe, že Benzín masturbuje, a tak se dopustí osudové chyby. Přijde k němu a zeptá se: „Můžu vám nějak pomoct?“

Byla to chyba, prostě se spletla.Biomasa nebyla tak naivní, jak vypadala, samozřejmě, že viděla už i penisy starších soudruhů, například jejího přítele Trockého. I když jejich sexuální hry pro něj měly fatální význam. Jednou, když si s ním a s krásnou kukuřicí hrála na Fridu Kahlo, málem zemřela. V této sluncem prozářené masturbační pomůcce byl ukryt granát, který naštěstí nevybuchl v Biomasině tenkrát ještě panenské pochvě, ale v mužné ruce soudruha Trockého, který pak zemřel. Biomasa oslovila Benzína, protože od tohoto staršího a na první pohled seriozního muže, který vypadal trochu jako poslanec za KDU - ČSL, trochu jako majitel supermarketu, před kterým zrovna stáli - a kterým také ve skutečnosti i byl, tak agresivní sexuální atak. Trochu se k němu naklonila a to právě neměla dělat. Arogantní Benzín jí její laskavou pomoc oplatí vulgárním gestem a větou: „ Jo, pomoct, to mi teda můžeš, ty levicová děvko, zaplatím ti.“

A bez váhání jí hrubě chytí pod krkem. Biomasa je prostá, ale ve své simplicitní oddanosti nesmírně krásná, má na sobě skromné oblečení, sukni, kterou koupila ve slevě v Terranově, a ostatní oblečení ze second handu. Nikdo z nich netuší a nikdo z nich se to ani nikdy nedozví, že má na sobě i svůdné spodní prádlo ze sekáče po Benzínově matce, která v něm chodila rozmařile jen pár týdnů za svým o čtyřicet let mladším milencem. Neví to nikdo, ani Benzín, ani Biomasa, ví to jen to prádlo,ale prádlo je mlčenlivé a korektní a nic nepoví.

Benzín se tedy vrhne na Biomasu a začne jí líbat, chytne jí za její krásné dlouhé a rudé vlasy symbolizující prolitou proletářskou krev, zvrátí jí hlavu téměř až do pravého úhlu a autoritativně zasune svůj dominantní jazyk do jejích dívčích úst. Ach, Biomasa je překvapená. A také vzrušená, o tom není pochyb. Paradoxem je, že o co má menší penis, o to delší jazyk, ach jo. Jeho obratný a tvrdý jazyk je příslibem mnohé rozkoše.Biomasa se dotkne jeho perfektně vyčištěných a vybělených zubů a proniká hlouběji do jeho úst, jejich jazyky se setkají v orgastických a téměř revolučních pohybech, které chvíli symbolizují sociální smír, chvílemi revoluční vřavu. Po té se Benzín odtrhne od v tuto chvíli již vzrušené Biomasy , která přece jenom ještě úplně nechápe, co se děje a zeptá se zdánlivě mimo smysl celé situace: „ Promiňte pane, nemáte nějaké zdravotní problémy?“

To ho pobaví, arogantního pravičáka : „Já zdravý jsem, neboj, já se na rozdíl od tebe, děvče, o své zdraví starám. Měsíčně nechávám v lékárně přes patnáct tisíc za vitamíny a revitalizační preparáty, chodím do posilovny, na masáže, cvičím jógu, mám svého psychoterapeuta a pravidelný sex , zdravě jím a hodně spím, v zimě lyžuji v Alpách, v létě se potápím v Karibiku, chodím na squash a ty se mě zeptáš, ty plebejská čubko, jestli jsem zdravý? Kondom sice nemám,ale připlatím ti . Neboj se. Bude se ti to líbit, budeš mě prosit,abych nepřestával, řvala bys i zadarmo, ale já ti zaplatím….. “

„Nejsem děvka.“ Brání se Biomasa. Ale marně. „Mám práci v supermarketu, doplňuju tam zboží v sekci mléčných výrobků“, vysvětluje.

„Nejsi děvka,ale budeš,“ řekne Benzín hlasem,který je zvyklý přikazovat a vysloví částku v euro, která Biomase vyrazí dech.

Kdyby měla tolik peněz, mohli by si koupit nejen nějaké nové zbraně a možná i podplatit ty pravicové sráče na městském úřadu, aby je nevystěhovali z jejich squatu Permanentní průjem, ale hlavně by mohla dát Vladimírkovi peníze na ten jeho suprovej projekt, na překlad Kapitálu do klingonštiny. Kurva, kurva, kurva, teď musí jít nějaká pokrytecká morálka stranou… Jo, rozhodne se, dá mu. Ostatně vomrdat fašistickýho hajzla, zjebat imperialistickýho bastarda, co je na tom tak špatnýho? A tak přikývne.

„Budeš dělat, co budu chtít.“ Řekne jí Benzín, který je zvyklý běžně uzavírat smlouvy.

„ Takové jsou moje podmínky, za to tě platím.“

„Ano,“ přikývne Biomasa.

„Jinak nedostaneš nic. Je ti to jasný, chápeš to? Rozumíš tomu?“ Zeptá se ještě jednou Benzín s jasnou převahou tyrana. Biomasa znovu přikývne.Smlouva je signována.

„Dělej si se mnou,co chceš, za ty tvoje zasraný imperialistický prachy.“

„To taky budu, holčičko, neboj se.“

A hra začíná.

„Svlíkni se.“Přikáže Biomase.

„Tady?“ Zeptá se Biomasa. Stojí na chodníku na veřejně a dobře osvětleném a snadno přístupném místě před supermarketem. Biomasa má obavu, že jí někdo uvidí.

Ale Benzín jí okřikne. „Jistě by nebyl první, kdo by tě viděl nahou, ty malá čubko, svlíkni se nebo ti nezaplatím.“

A tak trochu studem zčervenalá Biomasa se tedy pomalu svléká.

„A mohla by ses u toho trochu kroutit, ať to není jako u doktora. Trochu se pohupovat, jako kdybys tančila na diskotéce, chápeš?“

A pak Benzín dostane nějaký ďábelský nápad : „ Počkej tady chvíli.“ Dobře ví, že mu neuteče. A odejde.

Biomasa tedy stojí trochu rozpačitá a zaražená před supermarketem. Čeká,co bude, neví co jí čeká. Ale jedno ví jistě, bude to strašné. Za chvíli přichází Benzín pohupujícím se krokem a v ruce přináší CD přehrávač, má odhalenou hruď a na ní vyzývavě září zlaté řetězy s přívěsky. V Biomase se zastaví srdce. Benzín se domnívá,že jí pohled na jeho dobře vyposilovanou hruď, na zlato symbolizující jeho postavení a jeho ochlupení vzruší na nejvyšší míru,ale v Biomase jeho mužná hruď neasociuje žádnou erotickou představu, je zvyklá na něžně juvenilní propadlé hrudníky svých levicových milenců a tato prezentace mužství v ní vyvolává spíš odpor a strach.

Ale Benzín jí neposkytne dlouhý prostor na úvahy a řekne: „Tanči a svlíkej se.“

A tak Biomasa tančí. Tančí na neznámou poněkud sentimentální, podle jejího názoru, hudbu, které chybí jak punková razantnost, tak i univezrální sdílnost mimo všechny stavy vědomí. Ale přesto si pomalu svléká svetr a tričko a svůdně si přitom pohrává se svými vlasy.

Ach, jak se těší Benzín a svíjí se zvědavostí, jaká asi budou její dívčí ňadra a téměř panenské bradavky. A tak Biomasa, která je v tuto chvíli už jen ve spodním prádle, si pomalu stahuje ramínka své krásné krajkové podprsenky po Benzínově matce, už pomalu přichází ten okamžik, kdy s nepředstíraným studem ukáže svému tyranovi hrudník. V tu chvíli, kdy se má ale odhalit celá, vezme jeho dlaně a položí je na svá prsa, aby zakryla bradavky.

Trochu si s ním hraje: „Chceš mě vidět? Benzíne? Miláčku, tak se podívej.“

A Benzín, který cítí ve svých prstech její velice hmotná a pevná prsa a začíná trochu hrubě laskat její bradavky, je najednou tím dotykem překvapen. Sundá ruce z jejího poprsí a překvapeně si jí prohlíží. Ach, na pravém ňadru nemá žádnou bradavku, ale ta její levá je tak krásná, tak vztyčená, že i Benzín propadá beznadějně jejímu kouzlu, je krásná za obě dvě, za sebe i za svojí pravou sestru pro Benzína sice z nepochopitelných, ale pozornému čtenáři jistě zřejmých důvodů odstraněnou sestru.

Když se Benzín probere z překvapení a dá průchod dalším vizuálním vjemům, zjistí, že poblíž místa, kde by bývala byla Biomasina pravá bradavka, kdyby tam byla, je vytetované malé kladívko a v překvapení se dívá nalevo, ano a tam kde je ta vyzývavě vztyčená ta nesmírně a za obě krásná levá bradavka, vidí malý ale nepřehlédnutelný srp. Ach, bože, povzdychne si jen.

A ted už sám, jako kdyby jeho ruce začaly žít svým vlastním životem a chtěly projevit jeho vůli, svléká Biomasu. Sundavá jí tu zlevněnou sukni z Terranovy a konečně odhaluje i krajkovou spodní košilku po své matce, na které jsou jistě stopy nikdy nevypratelného spermatu jejího o čtyřicet let mladšího amerického učitele angličtiny, a v tu chvíli ztuhne. Z Biomasina plochého, pevného a krásného břicha se na něj přísně dívá Che Guevara. A kurva, nechce se mu líbat Che Guevaru na ústa, ale musí, je vzrušený a neví, co dělá. Šílí. Jeho penis je ztopořený, i když to není poznat, a tak Benzín líbá revolucionáře na ústa, na čelo a nakonec i na vlasy, i když by raději líbal George Busche nebo Klause, ale co se dá dělat.

Nechce se mu líbat ani srp, ani kladívko, ani toho špinavého Kubánce, ale dělá to. Pokračuje a s úlevou si oddychne, když zjistí že na Biomasině podbřišku není vytetováno nic, není tam ani Marx, ani Engels, ani Lenin, jak v hrůze očekával.

„A kde máš pěticípou hvězdu?“ Zeptá se Benzín pohrdavě.

„Poblíž řitního otvoru“, řekne vzrušeným hlasem Biomasa. „Máme jí tam s Hnojem oba.“

„Budu tedy fuckovat tu tvojí rudou hvězdu“, zařve Benzín odhodlaně.

„Ne, to ne, prosím.“ S pláčem na krajíčku prosí Bio.

Ale Benzín se jen pohrdavě ušklíbne. Jestli k tomu ponížení nakonec došlo, těžko říct, Benzínův penis byl tak malý, tak nepatrný,že je dokonce možné,že anální styk ve své krutosti nakonec vykonal. Ale jestli se to stalo, Biomasa si toho rozhodně nevšimla.

„Roztáhni nohy“, řekl nakonec.A Biomasa ho poslechla a poslušně se rozkročila.

„Víc“, řekl jí Benzín,“ roztáhni ty nohy víc a trochu se uvolni. Nebo tě to bude bolet.“

A v tu chvíli jí hrubě zarazil svůj prst se třemi zlatými prsteny do pochvy.

Ach, bolelo to. Ale krásně, sladce. Biomasa zavřela oči, připomnělo jí to její první soulož s Hnojem, ve chvíli, kdy jí ukousl její pravou bradavku, stejně jako všem holkám z jejich anarchistické skupiny, bylo to taky tak krásné, tak vzrušující a tolik to bolelo, když jí na to poraněné místo nastříkal svoje semeno. Biomase se tou vzpomínkou zatočila hlava. Vzpomněla si, jak se třásla, když jí pak Hnůj zabalil do černého anarchistického praporu a něžně jí utěšoval. „Neplač, holčičko.“ A dal jí svůj velký penis do pusy, aby už nemohla brečet. Biomasa na chvíli zapomněla, kde je a s kým je. Ale Benzín jí rychle a obratně vrátil do reality.

Zašeptal jí do ucha: „Tak jakej jsem? Dobrej, co? Už ti to někdy někdo takhle udělal?“

A kroutil svým prstem se třemi prsteny v jejím již tak dost vlhkém poševním otvoru jako by jí řezal diamanty.

„Ach, bože, ty zvíře.“ Sténá Biomasa a v jejím vzdechu je celá její sociální nejistota, všechny ty existencionální pocity, o kterých tak často mluvila s Vladimírkem a s Hnojem a se svojí kamarádkou Krvavou mordou.

Ale Benzín se vrací do skutečnosti. „Půjdu napřed,“ řekne již vyrovnaným hlasem Biomase, která stojí nahá před oblečeným Benzínem, který si siláckým a mužsky šovinistickým gestem zapíná svůj poklopec. Stojí tam úplně nahá, malá a bezbranná, její dlouhé a krásné a jako prolitá proletářská krev červené vlasy jí zčásti zakrývají její dívčí ale ke všemu odhodlaná ňadra a její oblečení, včetně spodního prádla, ve kterém souložila Benzínova chlípná a znuděná a dobře existenčně zajištěná, ale špatně morálně ošetřená matka se svým o čtyřicet let mladším učitelem angličtiny Američanem Brianem.

„Doděláme to v autě, “ řekne jí Benzín. „Půjdu napřed tamhle na parkoviště, sednu si do auta a ty přijdeš poslušně za mnou. Samozřejmě nahá.“

„A co moje zlevněná sukně, co moje krásné prádlo?“ Zeptá se Bio.

„To tady nech ležet, pak se pro něj vrátíme.“

„A když ho někdo ukradne?“

„Tak půjdeš domů nahá,má milá.“ Řekne Benzín.

„A to mám jít nahá okolo celého supermarketu? Přejít neoblečená okolo hlídačů na parkovišti

a …“

„Ano, přesně tak,“ řekne Benzín. „Jsi chytrá holčička.“ A rázně odejde.

Uf, co se dá dělat. Biomasa chvíli čeká a pak hrdě vykročí za ním, projde okolo celého supermarketu, potká jen několik očí, které nevěří svým očím, a myslí si, že kolem prochází jen jejich noční vlhký ejakulační sen. Pak projde kolem pohledů okoralých a jako psi slizce slintajících nočních hlídačů a nastupuje do Benzínova auta.

Benzín jí pochválí pohledem a zručně nastartuje svoje auto. Auto, za které zaplatil tolik peněz, že by z nich bez problémů žilo několik afrických vesnic a všechny děti v Kábulu několik měsíců nebo možná i let. Tento způsob myšlení je ale Benzínovi cizí. Snad to napadne aspoň Biomasu, když sedí nahá na předním sedadle tohoto auta, jejího nahého těla se slastně dotýká tulení kůže, ze které má Benzín ušité potahy, vlasy jí vlajou ve větru a tiše šeptají nemravnosti nočnímu městu a náhodným chodcům a jezdcům, kteří je s překvapením míjí.

Nahou spolujezdkyni Biomasu a oblečeného Benzína. Jak symbolické, jak výstižná sociální kresba. Biomasa bude vždycky jen spolujezdcem v tom autě moderní společnosti, kde ten, kdo nemá žádný kapitál, utilitární vzdělání a ani potřebnou dávku animální energie ženoucího ho napříč sociálním spektrem, skrz morální zábrany až na vrchol úspěchu do nirvány konzumnosti, k vrcholům zvrácenosti průmyslové výroby, k destrukci přírody a paralyze lidských vztahů, k degradaci mystické krásy na průmyslový design a kreativity v oblasti viděného, slyšeného i jinak vnímaného na podprahové působení reklamních spotů. Ach, bože, v tom tichu, v tom větru a v noci, kam jen se ti dva řítí? Jejich klíny a jejich řitní otvory cosi vášnivě šeptají, ale oni je neslyší, navzájem se ještě neslyší, jejich sexuální těla a jejich erotické duše se již propojily, ale kde je ta realita? Kde jsou jejich mozky a srdce. Mlčí. Ale v tu chvíli Benzín jako by uslyšel naléhavé pulsování uvnitř Biomasina klína, zastavuje na nahodilém a naštěstí i opuštěném místě.

Tentokrát snad už ani nechce dávat průchod svému sadistickému exhibicionismu a téměř něžně a hlavně bez keců začne lízat její klitoris. Ano, je to přesně to, co Bio chce, po čem touží a její poštěváček se zvětšuje a je větší a větší… až bohužel je větší než Benzínův penis. A to je víc než tragické. Ale Biomasa to nevnímá, Benzín však ano.

„Pojď do mě, ty imperialistický zvíře,“ řekne mu Biomasa a myslí to víc než opravdově.

Ale v tu chvíli se v Benzínovi něco zlomí a rozpláče se.

„Nemůžu,“ řekne Biomase.

„Proč nemůžeš miláčku?“ Zeptá se Biomasa v tuto chvíli plná porozumění a něhy.

„Podívej se na můj penis,“ řekne jen stydlivě a nerad Benzín.

„Ano, ráda, ale kde ho máš? Nic nevidím.“

„Právě.“ Zasténá Benzín a v tuto chvíli pláče opravdově a naprosto fatálně. A jak už jednou řekl pravdu, jak už jednou se vyslovil, nedokáže přestat a vypráví Biomase svůj příběh.

Když mi bylo čtrnáct, vzal mě táta do bordelu. Do toho nejlepšího bordelu ve městě, kde byly Ukrajinky s těmi nejmenšími poševními i řitními otvory, ale do žádné jsem se nevešel, můj penis byl tak malý, tak nepatrný, nikdo ho neviděl, ani já sám. Jen jsem ho cítil, zoufale jsem cítil,že mám erekci, ale nešlo to, ze všech jsem vypadával, všude jsem se ztrácel… Nakonec přinesly malou prostitutku….

Biomasa se zachvěje, dětská prostituce, taková zvrácenost.

„Ne,neboj se.“ řekne Benzín, „ Nebylo to dítě, byla to žena, spíš dívka než žena, byla z rozvojové země, byla opravdu hodně hodně podvyživená, ale měla malou malinkou pochvičku, tak malou, tak něžnou, jako by se narodila a nejedla a podvyživila se jenom pro mě. Bylo to tak krásné, konečně jsem i já normálně kopuloval…“

„A líbilo se jí to?“ Zeptala se Biomasa účastně.

„Nejdřív asi ne, ani o tom nevěděla, byla tak vyčerpaná, že naše první kopulace byla v bezvědomí. Ale za první peníze, které jí můj otec zaplatil, jí její pasák nechal aplikovat umělou výživu a po prvním vpichu do žíly, se probrala k vědomí. Ano, později se jí to líbilo. Vzdychala pod mým malým penisem v její ještě menší pochvě a já jsem byl šťastný. Ale jak jedla a sílila, rostla a zvětšovala se, nakonec z ní vyrostla krásná etnická žena a její pochva mi byla stejně tak málo platná jako pochvy ostatních žen.“

„Ach, bože,“ řekla Biomasa. „A od té doby jsi se s nikým nemiloval.“

„Ale ano,“ řekl Benzín, „ víš v rozvojových zemích je podvýživa naštěstí velký problém… vždycky, když mi nějakou přivezou, zvyknu si na ní, snad se i zamiluju, ale časem vyroste a vrátí se domů za nějakým velkým krásným etnickým penisem. A mají spolu děti, ano, máš pravdu, mají malé podvyživené etnické holčičky a ty, když dospějí, posílají pravidelně lodí za Benzínem. Je mi nevolno z té představy, věř mi, nejsem takový zvíře, jak vypadám.“

„Ach bože, nebuď smutný. Jsi dobrý v milostné předehře, víš, kluci z naší anarchistické skupiny mají sice velké penisy, ale jak vypustěj volej, jdou zase skládat a rozkládat samopaly a dělat koktejly a překládat Kapitál do klingonštiny a vůbec, ani s Hnojem jsem nikdy nebyla tak rozdělaná jako s tebou… A pak.“

Biomasa se zamyslí: „ Vždyť ty těm holčičkám zachraňuješ život, jinak by umřely hlady. Je to tak?“

Usměje se povzbudivě na stále ještě depresivního a trochu melancholického Benzína.

A pokračuje.

„ Vidíš, každému tluče srdce na levé straně. Ale jistě chápeš Benzíne, dodá pak trochu přísně, že tohle není konečné a koncepční řešení hladu v rozvojových zemí.“

A s úsměvem, který představuje tak milý a tolik potřebný sociální smír, se skloní do jeho klína a vykouří jeho malý a neviditelný penis. Ano, vykouří ten penis, který vidí svým srdcem. Srdcem, které bije - aspoň ve většině případů - na levé straně hrudníku, se dá totiž vykouřit i ten nejmenší, neviditelný penis.