Rozhovor s futuroložkou Editou Tranberg Kosíkovou
Redakce
Edito, říká se, že kdo nepoznal historii, nemůže rozumět budoucnosti, je to pravda?
E.T.K
Ne, v žádném případě. Já osobně historii vůbec neznám a přitom jsem jeden z padesáti nejlepších futurologů na světě.
Redakce
Nemáte tedy žádné vzdělání?
E.T.K.
Nepodceňujte mě, vím například, kdo byli husité nebo Karel IV. nebo, že proběhly dvě světové války a že Ludník XIV. pěkně tančil, ale víc mě to nezajímá, nepotřebuji to. Víte, všechno se opakuje, takže dá se to říct i naopak, kdo zná budoucnost, zná i historii.
Redakce
To je zajímavý názor
E.T.K.
Není zajímavý, je prostě jen pravdivý. Čas je totiž, jak dnes již dobře víme, kulatý. Osobně více než na historii a její spekulativní výklady jsem soustředěná na nové technologie, propadám jejich možnostem a nechávám se jimi vést. Dívám se dopředu.
Redakce
A jakou cestu volíte při přenosu do budoucnosti, myslím, jakou technologii k tomu využíváte?
E.T.K.
Asi vám to bude připadat směšné, ale přes mojí mikrovlnku. Miluji ten pocit technologií motivované hospodyňky.
Redakce
A jakou dobu jste navštívila naposledy?
E.T.K.
Byla jsem v roce 3015. Napsala jsem o tom knihu "O tisíc let napřed".
Redakce
A jaké to tam bylo?
E.T.K
Překvapující. Navštívila jsem dokonce svojí rodinu. Ale nebyli mi moc sympatičtí. Typická středostavovská rodina. Trochu maloměšťáci. Víte, že lidé tam vypadají jinak než my? Jsou strašně vysocí. Měří přes dva metry, dokonce i ženy. Vypadají trochu jako obři. Také jsou mohutnější než my, mají neobyčejně vyvinuté svaly jako kdyby se živili lovem. Ale ve skutečnosti jsou to jen dobře trénovaní vegetariáni.
Redakce
Vnímala jste nějaké jazykové překážky?
E.T.B
Vždy mám s sebou program, který mi překládá jejich jazyk, tak abych mu dobře rozuměla. Jazyk je samozřejmě jiný a zřejmě bychom mu běžně nerozuměli, chápali bychom snad jednotlivá slova, ale nechápali bychom smysl. Víte, znalost jednotlivých slov a spojení není vůbec podstatná pro pochopení smyslu. Je to dané zcela odlišnou mentalitou.
Redakce
Zkuste říct jedno slovo, které tu dobu charaktizuje. Její mentalitu.
E.T.B
To slovo je rozhodování. Dokonce, když se narodí dítě, při rituálu, který bychom mohli přirovnali k našemu křtu, přejí dítěti, aby se naučilo správně rozhodovat. Správné rozhodnutí je podstatou úspěšného a šťastného života. Děti jsou vzdělávány v tomto předmětu a pokročilé rozhodování se vyučuje na obdobě našich univerzit.
Redakce
Předpokládám, že jde o svobodné rozhodnutí. Mají tuto možnost všichni?
E.T.B.
Tak to zdaleka ne, společnost je hodně rozkastovaná, možnost rozhodování mají jen někteří. Jen ti, kteří se v osobnostním vývoji dostali nejdál. Ti ostatní, kteří neprošli certifikovanou zkouškou správného rozhodnutí, se rozhodovat nesmí. Prostě neprojdete zkouškou a nerozhodujete se, je to forma jisté demokracie. Ten, kdo to neumí, to prostě nedělá.
Redakce
A kdo posoudí správnost rozhodnutí? Kdo určuje kritéria a posuzuje, jestli někdo zkouškou prošel nebo ne?
E.T.B
Rozhodují ti úspěšní. Ti, co zkouškou již zdárně prošli, protože se správně rozhodli.
Redakce
Dovolíte mi poněkud osobní otázku? A jak je na tom vaše rodina?
E.T.B
Moje rodina patří samozřejmě mezi rozhodovače. Naše rozhodnutí byla správná. Je to hezký pocit, že mí potomci se podílejí na tom, jakou podobu má třetí tisíciletí.
Redakce
A ti, co se rozhodovat nemohou, jsou nešťastní?
E.T.B
Ne, oni to nevědí, oni se domnívají, že také rozhodují. Systém nikomu nesdělí, do jaké skupiny patří.
Redakce
Aha, jak jste poznala, že vaše rodina patří mezi rozhodovače?
E.T.B
Můj předpředpředsynovec Džery mi to řekl.
Redakce
To je zajímavé. A jak to Džery ví, když jste mi právě před chvílí sama řekla, že to systém nikomu nesdělí.
E.T.B.
Džery mi řekl, že my rozhodujeme.
Redakce
Aha. A jste si tím jistá?
E.T.B.
Pochopitelně. Proč se v tom vrtáte? Proč to zpochybňujete? Chcete snad říct, že mí potomci jsou tak neschopní, že jsou v budoucnosti zbaveni možnosti rozhodovat o tom, jaký bude jejich svět? Chcete snad tvrdit, že mí potomci jsou něco jako nesvéprávní otroci?
Redakce
Nechtěla jsem vás rozrušit.
E.T.B.
Také jste mě nerozrušila. Ale zdá se, že náš rozhovor nikam nevede. Můžeme ho ukončit?
Redakce
Jistě. Je to věc vašeho rozhodnutí. Jestli chcete, ukončíme to.
E.T.B
Ano, to chci.
Redakce
Pak vám ale nemohu zaručit , že se k našim čtenářům dostanou uceleně všechny vaše myšlenky a poznatky.
E.T.B.
Na tom mi nezáleží. Každý má snad doma mikrovlnku a je jen na jeho rozhodnutí, jestli se nechá převlnit do budoucnosti a udělá si tak svůj názor.
Redakce
Ano, to máte pravdu, ale možná zapomínáte, že grant na průzkum budoucnosti Futura2015 ve výši 1 miliarda EURO byl přidělen právě vám. Takže vy můžete zkoumat a převlňovat se, zatímco ostatní musí pracovat a odvádět daně, aby vám bylo z čeho vyplácet vaše peníze.
E.T.B
Nechte toho, každý, opakuji každý se mohl rozhodnout a o grant si zažádat. A co si vlastně o sobě myslíte, co si asi tak představujete, že dělají v třetím tisíciletí vaši potomci! Počkej, já si tam na ně pěkně posvítím! Vy mě a mojí rodinu urážet nebudete, vy vy ...lůzo!
Redakce (snaží se rozhovor rychle ukončit, aby vzniklý konflikt zbytečně neeskaloval)
Rozumím, chápu. Děkuji vám za váš čas a přeji vám hezký den.
E.T.B (odměřeně)
Chcípněte!
Redakce: Omlouváme se našim čtenářům, udělat rozhovor s futuroložkou Editou Tranberg Kosíkovou nebylo správné rozhodnutí. Obáváme se, že jsme naše potomky odsoudili k tomu, že ve třetím tisíciletí budou žít jako nesvéprávní otroci bez možnosti rozhodovat o své době. Dobrá zpráva je, že o tom nebudou nevědět.