Sv. v Teplákovce 5. díl
V tomto dílu se opět vrátíme do rodiny Melichárkových.
Po té, co se vrátila Alice do své podoby, začala zase chodit chodit do slévárny do práce. Účtařina jí moc nebavila, ale nedalo se nic dělat, do práce musela.
Ve slévárně, jak již víme, pracoval také Miki, kterého na rozdíl od Alice práce bavila, byl to dobromyslný, veselý prosťáček a bavilo ho všechno, dokonce i čtvrtletní bičování, kterým každé čtvrtletí procházel na výbornou.
Celá rodina Melichárkových byla se slevárnou spjata již od roku 1862, kdy byla založena.
Generální ředitel Vondruška vedl firmu pod přísným dohledem Georga van Verna z Bernu (proč Holanďan bydlel v Bernu se dozvíte v díle 351 a budete překvapeni!), který pravidelně přijížděl a prováděl zde laskavou supervizi.
Kamera nás zavádí do meeting roomu, kde právě řádí zdivočelá Zina, HR ředitelka.
Zina: Můžete mi někdo vysvětlit, co tam pořád dělá ten dědek u brány?
Její pomocník Vašek: Myslíš Jardu Melichárka?
Zina: Mě nezajímá, jak se jmenuje, už jsem ti snad stokrát řikala, že kromě členů nejvyššího vedení, je mi u prdele, jak se kdo se jmenuje,chci vědět, proč se tam promenáduje v uniformě s nášivkou závodní stráž. Příští týden má přijet Georg.
Její pomocník Vašek: Georg nepřečte nášivku závodní stráž, Zino, neumí přece česky.
Zina: To je jedno, já tam toho starýho dědka nechci. Jak to že vůbec někoho tak sešlýho zaměstnáváme?
Její pomocník Vašek: My ho nezaměstnáváme.
Zina: Tak to máš štěstí! Ale co dělá v objektu?
Její pomocník Vašek: Zinulko, je to starý člověk...
Zina: Ano, to jsme si všimla. Cítím, jak páchne smrtí i přes okno a klimatizaci, která všechny podobné pachy dezinfikuje.
Její pomocník Vašek: Zinulko, my mu nic neplatíme...
Zina: To by tak chybělo...
Její pomocník Vašek: On tam jen tak obejduje a my mu to tolerujeme. Občas je i užitečný. Někam zaběhne, něco podrží, připadá si užitečný.
Zina: Děláš si prdel! Vašku, 50 ran bičem, co je to za hnus a sliz v tvém uvažování?
Její pomocník Vašek: Ale Zinulko...trochu neochotně si sundavá kalhoty.
Zina: Žádný ale, toho dědka vyhoď. Okamžitě!
Její pomocník Vašek: Ale Zinulko, Georg byl z něj nadšený, pamatuješ jak náš chválil, že zaměstnáváme i lidi 70+? Byl nadšený z toho projektu Generačně smíšené týmy a uvolnil ...částku jí šeptá do ucha....euro na projekt: Mandarinka.
Zina: Kdo dal tomu projektu tak debilní název?
Její pomocník Vašek: Bulhaři, specialistka HR Marika Stojanovna.
Zina: No, jo Bulhaři!
Její pomocník Vašek: Ale Melichárek nás zachránil. Otevíral Georgovi dveře od auta a trochu se mu klaněl, jak jsem ti už říkal, Georg česky nerozumí, takže neslyšel, že mu říkal soudruhu van Verne. Proběhlo to dobře. Příště ale musíme najmout pár starších brigádníků. Nebo radši brigádnic, mohlo by se mu zdát divné, že je tady Melichárek jediný přes šedesát.
Zina: Obleč si zas ty kalhoty, Vašku.
Vašek si vytahuje kalhoty.
Zina nasadí osobní tón: Víš, jak se mi starý lidi hnusej, připomínaji mi mě.
Její pomocník Vašek: Já vím Zino, ale ty vypadáš úžasně.
Zina: I duševně a mentálně jsem mladá.
Její pomocník Vašek: Inteligenčně úplná holčička.
Zina podezíravě: Jak to myslíš?
Její pomocník Vašek: Jen pozitivně Zinuško, jen pozitivně.
Zina: Tak tam toho dědka ještě nech. Říkáš Melichárek, není to tchán toho Mikiho? Toho kašpara, co mi už tak dlouho pije krev?
Její pomocník Vašek: Ano, Zino, je. A otec Alice z účtárny. Jejich rodina pracuje v naší slévárně již od roku 1862.
Zina: Takže starý struktury. Tak tomu uděláme konec.
Odchází do kanclu a tam u kávy přemýšlí, jak se klanu Melichárkových zbaví.