Sv. v Teplákovce 14. díl

 
Stará Melichárková si ráno všimne, že Alice zmizela. Radši se jde ještě podívat na chodbu, jestli nezůstala přilepená ke stropu a nespí, ale nikde není. 
 
Trochu zavětří. Umí své dcery vystopovat jako pes lovnou zvěř. Nakloní se k zemi, ohne se, čichá, padne na všechny čtyři a temperamentně jde po její stopě, která vede výtahem dolů, pak na stanici tramvaje, tam Melichárková stopu ztrácí, zvedne se a zamyslí se. Pochopí, že stopa vede do Tibetu. Na ulici po Alici zůstala jen světelná čára z jejích dlouhých světlých vlasů.
 
Melichárková se zhrozí, proboha, co řeknu dětem a co Mikimu? Že od nich máma utekla? To ne, to je zničí! Co jsem to provedla? Chytá se za hlavu a chvíli si rve zoufale vlasy, pak se rozpláče, začne se kývat se a kvílet. Ale už asi půl hodiny po této atace žalu a beznaděje, jí zabere ibalgín, který má vždy pohotově u sebe v kabelce, vzchopí se a odejde k doktorovi Votavovi s prosbou, aby nějaké kočce dal zase podobu Alice. Vždyť to tak pěkně umí!  
 
Melichárková ví, že to není správné a cítí, že její žádost zavání nečistými čárami, jak jen na to pomyslí, začne se jí z hlavy odpařovat jemná vůně sýry a nenápadně se jí začne kouřit ze všech tělesných otvorů. Pod chodidly se jí zapalují malé modré plamínky. Ale osud a život, který žije, jí bohužel nenabízí jinou možnost, než spojení s peklem. Rodina je pro ní na prvním místě a dala by za ní i duši. Už se rozhodla. 
Doktor Votava se nejdřív jejímu nápadu brání.
 
Víte, jaké nepříjemnosti to přineslo naposled! Varuje jí.
 
Co mám ale dělat? Mám snad říct vnoučátkům, že od nich maminka odešla? A co Miki? To ho dodělá. Zase se o ní pokouší ataka zoufalství a beznaděje. 
 
Už jsem s tím chtěl definitivně přestat. Naříká doktor Votava. Zakaluje mi to auru a ničí karmu! 
 
Ale prosím vás, doktore, já se za vás v nebi přimluvím a všem tam řeknu, jakej jste férovej a ochotnej člověk. 
 
Jen jestli tam zrovna vás bude někdo poslouchat. Řekne doktor s povzdechem a ukáže na její zapálená chodila. Tak pojďte dál a vemte si aspoň nazouváky, ať nám nepropálíte podlahu.    
 
Melichárková v tu chvíli už ví, že se nechal obměkčit. 
Ale jediná kočka, která je poblíž a přichází v úvahu na ztotožnění s Alicí je stará a trochu tlustá Berta, nejlepší kamarádka Micky, která je u nich právě na návštěvě.
 
Moje jediná přítelkyně! Říká Micka kočičí řečí a lomí packama. A ty z ní uděláš člověka! Už si spolu nebudeme rozumět. Pláče.  
 
Doktor Votava si povzdechne, to bude zase mňoukání a kňučení. To si užiju. Pomyslí si, ale popadne Bertu a zavře se s ní v ordinaci.
Za pár minut odtamtud vyjde Alice Berta. Je trochu statnější než Alice a má rezavé vlasy. I v oblékaní má jiný styl. Má na sobě kostýmek ve stylu Angely Merkelové a na klopě drobnou brož ve tvaru zlaté myšky.
Ale v obličeji je Alici víc než podobná.
 
Bože, podívá se na hodinky. Přijdu pozdě do práce. Řekne a energicky se s nimi rozloučí. Čeká mě pohovor na supervizora. Ještě že nepotřebuju žádné materiály a všechno mám v hlavě. Zaťuká si prstem na čelo.
 
Ahoj, mami, nakloní se k Melichárkové. Políbí jí a připomene. Odpoledne se pro tebe zastavím a zajedeme na nákup! 
 
Zajedeme? My máme auto? Překvapí Melichárkovou.
 
Alice se jen usměje. Jasně! Bez auta bysme toho moc nestihli. A moc se tady nerozseď, ať stihneš uvařit oběd. Přátelsky jí pohrozí prstem. 
Mici, nezdržuj jí! 
 
Ve slévárně svojí proměnou Alice Berta všechny ohromí.
Máte krásnou barvu vlasů Alice, to je měděný odstín nebo zlatavá záře? Švitoří Zina a přátelsky se k ní naklání, když do ní narazí ve dveřích, aby trochu rozmlátila ledy hned na počátku pohovoru.
 
A to s mojí prací souvisí jak? Zeptá se jí Berta.  Ostatně myslím, že máme obě dost na spěch. Ráda jsem vždycky všude o pět minut dříve. Nemám ráda prostoje, vezme zkoprnělé Zině z ruky misku s musli a s jogurtem a hodí jí do odpadkového koše.
Najíst jste se mohla doma. 
 
Pak rázně otevře dveře do zasedačky. Vyndá z tašky velkou černou fixu a začne energicky  kreslit na klip čárt svůj návrh nového naprocesování týmu účtařek. Pak navrhne nový bonusový systém.
 
Budou brát moc peněz, kroutí se Zina.
 
Kdo bude makat, bude mít prachy, kdo makat nebude, pude. Řekne Berta.
 
Potěšený Vondruška kývne hlavou.
Ano, svěží vítr do plachet a lidi s vizí to je to, co potřebujeme! Pusťte se do práce.
 
A ještě jedna věc, řekne Berta Všimla jsem si, že ve skladu máme za statisíce firemní teplákovky. Válí se tam úplně zbytečně, zatím se udaly jen čtyři, jednu má Zina, druhou ten pošuk cvičitel, třetí slečna Ina a čtvrtou Vašek Dušek.
 
Ano, můj tým si teplákové soupravy nakoupil na můj popud.
 
A proč je tedy nenosíte? Zeptá se Berta Ziny.
 
Ale my je nosíme. Namítne Zina podrážděně. Když jdu cvičit...
 
Právě! Ráda bych upevnila firemní kulturu a ukotvila pocit identity se slévárnou. Teplákovky rozdáme zaměstnancům a budeme je všichni v práci nosit. Aspoň chlapci ušetří za drahé obleky a děvčata si nebudou závidět oblečení.
 
Nejsem proti, řekne Zina a už se v duchu směje, jak bude proplouvat ve své bio bavlně mezi fialovými ztopořenými lvy. Už vidí kyselé obličeje všech řaďáků, jak pochodují po chodbách v těch ohromných bleděmodrých teplákovkách, jak cvičení roboti.       
 
Souhlasím. Řekne Vondruška.
 
Nosit je budeme samozřejmě všichni. Řekne Berta, aby nevznikla pochybnost, a podívá se Zině zpříma do očí. 
 
Všichni? Vyděsí se Zina. To nemyslíte vážně! I menežment? Já mám snad chodit do práce v teplákách?
 
Ale Zino, řekne Vondruška, ve firemních teplákách, v našem symbolu! Budeme mít všichni přímo na srdci osm hodin denně naše logo, nebude to krásné? Bude to tady mít takového sportovního, týmového ducha.  Ty jako kouč můžeš nosit firemní kšiltovku.
 
Dobrý nápad, řekne Berta. Těch čepic se nám tam taky válí požehnaně. Odprezentujeme to jako firemní benefit. 
 
Už se na to pohodlné oblečení těším. Zařiďte to Alice. Řekne Vondruška Bertě. 
 
Tak to ne, vybuchne Zina. HR ředitelka jsem tady ještě pořád já!
 
Ale Zinuško, neber si to osobně. Jsi snad profesionálka, za jakou jsme tě vždycky považoval? Proč se bráníš tak skvělému nápadu? Budeme chodit v těch firemních teplákovkách i do práce, budeme si dělat zadarmo reklamu. Už to vidím, jak všichni jedou do práce v našich firemních úborech s fialovým lvem, lidi se na ulicích zastavují, spontánně oslovují naše zaměstnance a vyptávají se jich na naší firmu. Určitě to zaujme i média, budeš možná v televizi... Jestli to klapne, pošlu do vysílání jen tebe. Slibuji. Přátelsky se dotkne jejího ramene. 
 
Berta řekne: Přesně tak jsem to myslela.
 
Jsem rád, že jsme všichni na jedné lodi a že si rozumíme. Podívá se sice přátelsky, ale dost důrazně na Zinu, aby jí vyslal malou neverbální výstrahu. 
 
Budu v televizi, ale v bleděmodré teplákovce s fialovým lvem! Rozpláče se Zina. 
 
A co? Otočí se oba nechápavě na Zinu.
 
Co ti na tom Zinuško vadí? Řekne Vondruška už opravdu přísně. Co máš proti našim firemním symbolům? 
 
Zina přestane brečet a zašklebí se.
Svině jedna, musím si dát na ní pozor. Počkej já ti ukážu, do tejdne odtud vypálíš, jak raketa. Myslí si v duchu. 
 
Dobře, řekne nahlas, samozřejmě, že tento experiment podpořím. Navrhuji, aby to Alice  v pondělí lidem na našem modrém odpoledni odprezentovala sama.   
 
Ráda, řekne Berta a odejde pracovat. 
 
Zina se v Bertě ale dost spletla. Její kariérně hvězda vyletěla závratně vysoko během několika hodin, dřív než stačila Zina schroupat další kilčo mrkviček.      
 
Berta udělala velké změny i ve svém týmu.
 
Panebože, jak se z ní během minuty mohla stát taková kráva! Říkají si holky z účtárny.
 
Jak jí narostlo sebevědomí! Byla to taková šedivá myška, taková poblblá mátoha a teď je z ní tohle! Nevěřily svým očím a uším.
 
Tu to teda vzalo! Hořekovaly v kuchyňce.
 
To víš, nový koště dobře mete, ale ono jí to snad za pár dnů pustí! Doufaly. To se ale spletly.
 
Takže děvčata, řekla Berta a trochu u toho tleskla. Fotky dětiček, slepiček, zajíčků, domácích mazlíčků, milenců a Vojty Dyka a Leonarda di Capria nechci na vašich stolech vidět. Všechny plyšáci zítra poletí do koše, jestli tady něco chlupatého ještě někdy najdu, tak to bez milosti zapálím! Jsme v práci. A konec těm ranním vykecávačkám na téma, co bylo o víkendu a odpoledním vzdychačkám na téma, co budu dneska vařit. Kdo s tím má problémy, ať za mnou přijde, sestavím mu pro rodinu zdravý a úsporný jídelníček na celý týden. A teď k novému bonusovému systému, kdo bude makat, může si vydělat až o deset tisíc víc.
 
O deset tisíc? Diví se její děvčata. Opravdu? Už nebudeme dostávat za odměnu firemní termo hrnky nebo pětistovku?
 
Ne, řekne, Berta. O deset tisíc.
 
To budou zase daně. Řekne ironicky rebelka Nováková.
 
Ironie do pracovní komunikace nepatří, Jano. Napomene jí Berta. A jestli se ti to nelíbí, je volné místo v recepci, kde můžeš sedět v průvanu za dvanáct hrubého. Ostatně to platí pro všechny, nejen pro Janu. Také máme dost volných pozic ve výrobě. Nechci, abyste to braly jako vyhrožování, ale věřte mi, že já udělám všechno proto, abysme byly nejlepší! Vybuduji s vaší pomocí špičkový tým a do týdne visíme na nástěnce u vchodu se zlatým palcem nahoru a polibkem od van Verna na genitálie. To vám děvčata slibuji.
 
Já se pudu oběsit asi hned. Řekne zase Nováková.
Pár děvčat se zasměje. 
 
Takže recepce nebo výroba, Jano? Zeptá se Berta. Začni o tom přemýšlet.
Všechny pochopí, že to Berta myslí vážně.
 
A žádné soukromé řeči, bude tady ticho a vzduchem budou létat jen pěkně srovnaná čísla. A ještě jednu novinku pro vás mám. Každý měsíc se po práci sejdeme v baru U faktury a budeme si tam přátelsky a neformálně povídat o práci. Útrata jde na mě. 
 
Po práci? Zeptá se Nováková. To myslíš vážně?
 
Ty si s tím už hlavu lámat nemusíš, ve výrobě takové novinky zatím ještě nemají. Vykazuje jí z místnosti. Nováková se sklopenou hlavou se odchází hlásit na svůj první odpich k vysoké kleci. 
 
A všichni budeme nosit firemní teplákovky. Odpoledne je rozdám a zítra v nich všechny přijdeme do práce. Děvčata lapají po dechu. 
To se týká nejen vás, ale celé firmy. Vy máte tu výsadu, že to víte jako první a můžete si přednostně vybrat svoje velikosti. 
 
Pak tleskne ještě jednou a řekne: Tak a jdeme na to!
Na klip čárt nakreslí plán práce na dnešní den.
 
Kdo to nestihne, bude tady přesčas. Zůstanu tady pochopitelně s ním, abych mu pomohla to stihnout.
 
Proboha! Pomyslí si Horáková, to jsou galeje!
 
Dano, věděla jsi, že umím číst myšlenky z obličejové mimiky? Zeptá se jí Berta.
 
Horáková zavrtí hlavou. 
 
Tak teď už to víš a dávej si na to pozor. Řekne jí Berta. Horáková se málem rozpláče.
 
Jsi nejlepší účtařka, nerada bych o tebe přišla. Úsměv Dano, řekne jí a poplácá jí po zádech.
Práci za vaši kamarádku Janu, která od nás odešla, udělám dneska sama, ale zítra už si jí musíte mezi sebe rozdělit.
 
Všechny odcházejí za své stoly. Plyšáci letí do koše. Rodinné fotky do tašek. 
 
A kouřit si můžete chodit, kdy chcete, ale pak si to kouření pochopitelně naděláte. Prosadím, aby na každém patře zřídili kuřárnu. Nebudu nikomu nic zakazovat, nejsme malé děti, ale dospělé ženy!
Všechny se zvedají a odcházejí kouřit.  
 
Během týdne visí jako nejlepší tým vyfocené ve firemních teplákovkách a se zlatým palcem nahoru na nástěnce u vchodu. Efektivitu zvedly o 500%! 
Stihnou tolik práce, že mohou ještě vypomáhat v technickém a v kontaktním centru. Berta maká s nima, je neobyčejně výkonná a jde jim příkladem, to jim imponuje.
 
Možná není zas tak špatná, říká Horáková v kuchyňce.
 
No, nevím, uvidíme, co z toho vyleze. Až uvidíme ty prachy, co nám slíbila...Morávková byla vždycky radši skeptická. Měla své zkušenosti. Byla to v týmu hned po Horákové další zkušená účtařska zákopová partyzánka ještě z dob totality.   
 
Po první výplatě začíná být Berta mírně oblíbená. Její hvězda stoupá. Vondruška jí povýší na pozici koordinátora, kterou pro ní vymyslel. Její pracovní náplní je vše koordinovat, to v praxi znamená, že má volnou ruku a může všechno. Její pravomoce jsou i nad pravomocemi Ziny, která je vzteky bez sebe. Jak jí větší množství mrkve, než je zdravé, začíná se po karoténu nezdravě zabarvovat do hněda a do žluta a  začínají jí haprovat játra. Její pleť je teď žlutohnědá a Vondruška, když vidí, jak je nešťastná, aby jí povzbudil, za změnu barvy pleti jí pochválí:
Výborně Zinuško, ať Georg vidí, že zaměstnáváme i etnické menšiny. Jsem rád, že jdeš příkladem.
 
Zina je naprosto zdrcená a začne trochu lejt, což jejím játrům na svěžesti nepřidává. Její hvězda klesá a kariéra je v troskách. Rozhodne se, že zorganizuje odboj. Plíží se převlečená za balík rolí toaletního papíru po chodbách a po kuchyňkách a poslouchá cvrkot.
Samozřejmě, že teplákovky nešly nejdřív nikomu pod nos. Ale nedalo se nic dělat, a tak je začali nosit. 
 
Holky, tohle je ten socialismus? Ptá se Samuel Ezra, který do slévárny nastoupil hned po střední škole.
 
Proč myslíš? Ptá se ho stará osvědčená zákopová účtařka Morávková.
 
Že máme ty uniformy, jak v Číně. 
 
Já myslím, že tohle je ten kapitalismus. Šeptá mu. Jak v Japonsku, tam taky všichni jen makaji, jak mravenci a dokonce jim kontrolujou, než nastoupěj na směnu ruce, jestli je mají čisté a jestli nemají špínu za nehty. Četla jsme to v osmdesátym druhym ve Světě v obrazech, to byl takovej časák, víš.
 
Myslíš, že tohle je kapitalismus? Zamyslí se Samuel Ezra. Nějaká radikální verze korporátního kapitalismu? 
 
Nevím. Zašeptá zase Morávková. Ale na ty hadry už jsem si zvykla Samčo. Ráno to natáhnu na pyžamo a tak jak jsem, jdu do práce. Aspoň si tady neničím pořád o ty židle sukně a punčochy.
 
No jo, já to dělám taky tak. Šeptá Samuel Ezra. Přijdu z Crossu, shodím ty zahulený hadry, nahodím teplákovku a jdu do práce. Ve škole se do mě pořád kérovali, že mi smrděj hadry trávou, tak tady mám aspoň pokoj. 
 
To víš, že jo. Srát na to. Přežili jsme perestrojku, přežijeme i tohle. 
 
Co je to perestrojka? Nějakej fesťák? Něco jako technoparty. Já jsem zase Táňo, přežil všechny zátahy ve squatu Benzínka, útok jednotky rychlýho nasazení na teknoparty na ústecku a manifestaci proti Číně a za svobodnej Tibet, takže mě taky nějaká teplákovka jen tak nerozsekne.
 
A jednou do měsíce sedánka v baru U faktury s Bertou, no co, vo co gou? Berta to zaplatí, pokecáme o Sapu a jdeme domů. Lepší než schůze ROH, povinný první máje  a spartakiády.  
Samuel Ezra kývá hlavou. 
 
Jsi můj kluk. Šeptá mu Morávková, přijď si někdy zacvičit se Sváťou. A jestli chceš přinesu ti nějaký domácí hulení, ať nemusíš pořád vyhazovat prachy za ten skank. Táta toho má na chalupě plnou půdu a děti to nestačej spotřebovat. 
 
Ježíš, díky, to by bylo skvělý Táňo!
 
Jasně. Jsme lidi, musíme si pomáhat.