Chtěla bych otěhotnět s básní, jen nevím s kterou

Jana psala, že Kekule a Bakule její potkanky mají mláďata, bylo nám to divný, když jsou to samice, říkala jsem, že otcem je možná nějaká Janina báseń, že prostě Kekule otěhotněla s nějakou její básní. 
 
Pak jsem přemejšlela, s jakou básní by otěhotněla moje máma, jaká báseň by byla můj otec (pochopitelně nevím), pak mě napadlo, že dětem, který nemají uvedenýho otce, by mohli do rodnýho listu napsat jako otce nějakou báseň a taky našim kočkám, protože jejich otce neznáme. U pejsků to víme, byl to labrador a mini pudl. 
 
Tak to se mi teď honí hlavou, předpokládám, že jsem tuhle na noc (čekám až dopere pračka)  výrazně obohatila a že teď všichni budou přemejšlet
a/ s jakou básní otěhotněla jejich matka 
b/ s jakou básní by chtěly otěhotnět 
c/ případně jaká báseń by měla otěhotnět s nima. 
 
Myslím, že by to nakonec šlo i s prózou nebo s jakýmkoliv psaným textem by se mohl stát ten zázrak. 
 
Báseň jako neuvedeného otce by dětem oznamovalo ministerstvo kultury nebo svaz básníků nebo nějaká podobná instituce. 
Musel by to vybírat obvzlášť citlivej a vzdělanej úředník. asi někdo, kdo vystudoval literaturu. Musely by to bejt básně, co už někdo napsal, aby si nevymejšlel nějaký vlastní a nebudoval si tak vlastní kariéru jako poet. Anebo klidně, kdo by vyhrál soutěž o nejlepšího básníka, mohl by ty básně psát a přidělovat je dětem. Měl by to jako stipendium, bral by od státu plat, aby mohl psát nerušeně další básně a nemusel do práce.
Otcem by byla báseň, ne autor, tak by se nemusel bát, že se režim otočí a on bude muset za své básně platit alimenty. Šlo by o duchovní otcovství. Ne finanční. 
 
To by pak bylo lepší, kdyby se jako otec do rodného listu napsal třeba ČEZ a z jeho akcií by se platily alimenty. To by ale nastalo, až by duchovní vláda byla vystřídaná v demokratických volbách vládou praktickou.
 
Takže koncept nové společnosti by tu už byl, můžu jít klidně spát, jen musím počkat, až dopere pračka a přemejšlet o tom, jaká báseň je můj otec. 
 
Moc básní vlastně neznám. Tak asi něco od Václava Hraběte, ten dokonce i psal tak někdy v letech kolem mého zrození. musím se podívat do wikiny, kdy přesně umřel. I když narození nijak nemusí souviset se vznikem básně. To ani náhodou. To mě jen tak napadlo. žádná byrokracie kolem toho. 
To mám zase starostí! a přemejšlení! To mám zase takhle na noc práce! Že už mě někdo nezaměstná, když mám takový skvělý nápady. Já bych toho ještě vymyslela, kdyby mě za to někdo platil, panečku, to by svět koukal a divil se a divil.
Jo, už toho nechám, ano já vím, že mě nikdo neplatí a nemiluje od slova.
 
Jdu si číst nějaký básně a hledat se v nich
.
Napadá mě, že bych chtěla, aby moje otěhotněla s nějakou básní od Sergeje Jesenina, to bysme pak měly nejen společnou matku, ale konečně i společnýho otce.