Sv. v Teplákovce - 12.díl
Vztah Mikiho a Alice prochází krizí.
Miki nevěří, že v Praze byla Micka a že tam právě tahle kočka dováděla s Ing. Kocourem v Aliččině podobě. Rozumem to sice chápe, i když – co se dá chápat rozumem a jak se dá zracionalizovat nepochopitelná a racionálně neuchopitelná skutečnost, že podobu jeho milované manželky na sebe vzalo hned šest koček najednou a jedna z nich ho zrádně opustila. S tím by se nevyrovnal žádný muž.
Miki odmítá Aličiny něžnosti, vyhýbá se jejím důvěrnostem a tklivému žadonění o dotek. Jednou jí dokonce řekne se slzami v očích:
Miki: Nezlob se na mě, už prostě nemůžu, nemůžu ti odpustit ten útěk do Prahy! Beru to jako zradu.
Alice: Miláčku, to jsem ale nebyla já, byla to Micka, která na sebe vzala mojí podobu. Já jsem tady věrně zůstala s tebou a lovila jsem myši pro naše děti.
Miki: Nech toho! Jak ti to můžu věřit?
Alice: Vždyť jsi to viděl na vlastní oči!
Miki: Ano, právě to mě na tom děsí nejvíc. Co se to děje? A navíc v noci nespíš v naší posteli.
Alice: Spím na chodbě přilepená na stropě, jen to mě uklidní...Pláče. Zeptej se Sváti!
Miki: Sváti? Tak ty se nestydíš mi říct, že po nocích polehávíš po stropech se Sváťou? A to mi říkáš jen tak, jen tak jako na svojí obranu? Nebyla jsem to já, kdo se válel v Praze s Ing. Kocourem, ale naše Micka, za to teď se válím s nějakým uhozeným umaštěncem po nocích přilepená na stropě na chodbě v našem paneláku? A to mě má uklidnit? Alice, prosím, nech toho! Už ale začínám chápat ten jeho zvýšený zájem o naší rodinu! Tu jeho chorobnou péči a laskavost!
Alice: Tak se někdy přijď podívat na mě ty! Zkus se o mě trochu zajímat. A Sváťu nech na pokoji, je to svatý člověk. Potřebuji někoho, kdo mi rozumí, když ty se mě štítíš jako bych byla prašivá, neodčervená, nenaočkovaná, mrouskající se kočka! Myslíš, že je to pro mě lehký?
Miki: To se pochopit nedá. Promiň, musím do práce...
Vezme si igelitku se svačinou a s firemním notebookem a odchází do práce.
I tady se nad ním začínají stahovat mraky. Zina rychle zavětří, že není ve své kůži, a zaútočí na něj.
Zina: Musíme zvýšit prodej, Miki.
Miki: Zino, děláme, co můžeme. O slitiny už není takový zájem jako dřív, válcuje nás čínský a litvínovský plast.
Zina: Nehledej důvody proč, ale způsob jak!
Miki: Prodali jsme o 20% víc než v minulém kvartálu!
Zina: Jen o 20%? A to považuješ za úspěch? Vím, že máte rezervy. Viděla jsem tvoje lidi tuhle u automatu na kafe a slyšela jsem je smát se. Schválně jsem si to stopla, smáli se tam a vykecávali aspoň 5 minut.
Miki: Měli pauzu, Zino.
Zina: Takže nám padá prodej a oni si dělají pauzu? Měl by ses Miki zaměřit víc na to, jak lidi motivovat. Pošlu tě na půlroční noční kurz Motivace bez legrace, dělá to moje výborná spolužačka Irenka. Prohodí jen jako by mimochodem a pokračuje:
Takže projdete s Ilčou a se Stenčou z Lean Six Sigmy procesy a budete je optimalizovat.
Miki: To nám ale vezme spoustu času, tým to zatíží. Budeme muset vyčlenit lidi, aby dodali Iloně a Stenovi podklady.
Zina: Každý den se tomu budete věnovat dvě, tři hodinky, to zvládnete. Máš mojí důvěru. Kdybys potřeboval s něčím pomoc, můžeš se na mě obrátit.
Miki: Potřeboval bych rozšířit tým aspoń o dva lidi.
Zina: Dvě eftýčka? Na to nemáme teď volné prostředky. Možná v příštím kvartálu. Uvidíme, co nám ukáže měření efektivity a nastavení nových procesů.
Miki: Potřebuji ty lidi navíc teď.
Zina: Ráda ti vyjdu vstříc, ale teď to nejde. Co bys ještě potřeboval, abychom tě podpořili a pomohli ti?
Miki: Ty dva lidi navíc, jinak to nezvládneme, prodej půjde dolů.
Zina: Ale prosím tě, nebuď takový škarohlíd! Věřím ti. Nejen já, ale i Pavel. (Myslí tím generálního ředitele Vondrušku). Povzbudivě se na něj usměje.
Zina: Začnete hned zítra, zarezervovala jsem vám od 11 do 14 hodin zasedačku.
Miki: Přes oběd?
Zina: Jindy tam nebylo místo, najezte se před tím anebo po tom. A navrhuji do projektu Golden flower, jak jsme ho pojmenovala, Ondru a Olega.
Miki: Ondra a Oleg jsou ale nejlepší prodejci, když je stáhnu, ostatní to neutáhnou.
Zina: A koho bys navrhoval?
Miki: Dorku a Zorku.
Zina: Nepřipadá v úvahu. Na řadě jsou teď ty od písmene O, dvouslabičná křestní jména přijdou na řadu později. Všichni v týmu musí vědět, že mají šanci se zapojit. Později je prostřídáme.
Cha, cha, pomyslí si Zina, jakmile někdo začne prodávat jako ďas, až ti dva ďáblové Ondra a Oleg je přestanou stresovat svým workoholickým nadšením a ostatní zavětří svojí šanci, stáhnu ho z prodeje a šoupnu ho do Géefka (Golden Flower, pozn. Autora)
Zina: Napíšu o našem novém projektu Georgovi, zajímal se minule o to, co děláme pro zvýšení efektivity, řeknu mu, že projekt vedeš ty osobně.
Cha, cha, pomyslí si. Odrovnám tě koloušku, až to nepůjde, Georg bude dobře vědět, kdo za to může! A kdyby se ti to náhodou povedlo, dám tě na nástěnku a řeknu, že jsem ten projekt supervizovala. Kdyby se ti to náhodou nějak moc dařilo, napadneme tě, že nepostupuješ korektně, porušuješ procesy a děláš šméčka, v těch reportech se vždycky něco najde, co tak trochu smrdí. Bude to dobrý! Pomlaskne si a pak se na Mikiho usměje.
Zina: Neboj se, pomůžu ti, budu tě stínovat a dělat ti supervizi. Můžeš se na mě ve všem spolehnout, dveře ke mně jsou pořád otevřený. Říkám to vždycky všem, praxe otevřených dveří mě dostala tam, kde jsem.
Cha, cha, některý hlupáci na to skočili a co ty mi pak všechno na sebe natroubili. Jsem tak chytrá, tak bystrá, tak zdravá, jsem jako mladá oranžová mrkvička, chváli se v duchu Zina, jen pomyšlení na ní zažehává moje libido, když si představím, jak jí hryžu svými ostrými zoubky jako malý zažehnutý oranžový penísek.
S dobrou náladou odchází do bioobchodu nakoupit si bio mrkev půlkilové balení za 1500 Kč.