Na dnešek jsem nemohla usnout a abych od sebe odehnala úvahy na téma: Co se mnou bude dál? Co když si už nikdy nenajdu žádnou práci? Půjde mi doplňování zboží nebo roznášení letáků? Vezmou mě nebo jsem na to už moc stará? Nebude jim vadit, že mám vysokej tlak? ...

Abych unikla těmhle myšlenkám, řekla jsem si, že si vymyslím šaty na Českýho lva, který bych si na sebe vzala, kdybych byla herečka. 

 

Nebyl to dobrej nápad. Ve všech jsem byla tlustá, v krajce jsem vypadala, jak máma, která jde v osmdesátkách na mysliveckou zábavu, černý nuda, dekolt vulgární, ruce nemůžu ukazovat, na korzety můžu zapomenout, co měla na sobě Halina? 

 

Tak jsem si asi kolem půl druhý řekla, že - když jsem ta herečka, mám jako o dvacet pět kilo míň, abych se někam dostala. Takže jsem si konečně mohla vzít na sebe bílou, žlutou, růžovou, přemejšlela jsem o nějakym čínskym nebo japonskym vzorku, něco jako měli na tapetách v zámku v Bruntále v čínskym nebo japonskym salónku, prostě něco orientálního, pak jsme se vyděsila, že budou na netu o mně psát: Renato, proč sis nesundala ten župan, než jsi šla na slavnostní předávání Českých lvů...? Vrátila jsem se od vzorů (květované jsem zavrhla už kolem tři čtvrtě na dvě jako "moc socialistický") k barvám, rozhodla jsem se pro fuksiovou, ale nebyla jsem si jistá, jestli fuksiová není out a nebyla in před rokem nebo dvěma, fialová byla nudná skoro jako černá, asi ve dvě jsem se dostala k inspiraci secesí a empírem, empír na mě vypadal jako noční košile. Byla jsem z toho totálně vynervovaná, pak jsme si uvědomila, že na žádnýho Lva nejdu a zase jsem se uklidnila. Pořád jsem ale nemohla zabrat. 

 

Tak jsem si kolem půl třetí změnila zadání, abych náhodou nezačala myslet na to, co se mnou bude a kolik peněz mám na účtu a kolik bude stát instalatér a jestli někdy opraví tu baterii, aby voda tekla opravdu jen ze sprchy nebo jen z kohoutu a ne zároveň ze sprchy i z kohoutu a možná ještě odjinud. 

 

Zaměstnala jsem tedy svojí imaginaci představou, že jsem první dáma, mám zase svojí váhu (takže asi tak jako první dáma) a vymyslím jí a sobě důstojnej šatník. Nejdřív jsme obě vypadaly žalostně jako Merkelová. Mohly jsme jít všechny tři společně na party Starý chlapi v sukni. Pak jsem přešla ke kožešinkám, kožešinky byly rozkošný, měly jsme je kolem krku a dole na rukávech a byly nádherný, jenže kožešinky by nám Zeman asi nepovolil, snad jen výjimečně, kdybysme jely do Ruska, tam je kožešina lidová, protože hřeje, ale asi by to byla kožešina z medvěda a ne ta co se vznáší a chvěje ve vzduchu, když se do ní dejchne. 

Možná by prošla varianta kožešinka na teplákovce, kolem krčku, kolem zipu a dole na rukávech a na nohavicích. To by bylo nádherný.

Problém je zase v barvě. Černá nuda, šedivá rozšiřuje, modrá - zase vypadáme jako Merkelová. Příště budu šít na Moniku Babišovou. 

Asi kolem půl čtvrtý jsem začala přemejšlet o tom, co budu se svym životem dělat a usnula jsem.

 

Myslím, že psaní "fejetonků" do časopísků pro ženy jako jsem já by mohla bejt moje budoucnost